Decimus Iunius Iuvenalis žil kdysi dávno pradávno ve sterém Římě, a ten citát uvedený v perexu údajně patří jemu. S historiky se přít nebudeme, jedno je jisté, ani jeden z nich u toho nebyl. Nu, dobrá, nemusíte tedy čekat až na konec článku, ale prozradím ihned co tento citát znamená. Přeloženo do našeho jazyka je to chléb a hry. Což tehdejší vladaři drobátko zneužívali ve svůj prospěch.
Hry však provázejí člověka celý život. Nejvíce v dětství, samozřejmě. Ale i dospělý si rád zahraje, ať už je to kopaná či šachy. Každý dle své chuti. Někdo holky jiný vdolky.
V každém případě se jak hry, tak způsob hraní hodně změnily. Dneska již asi málokdo hraje vrhcáby, což je druh hry v kostky, ale raději usedne k počítači, kde zapaří něco jiného. Měkkouši nějakou strategii a tvrďáci samozřejmě třeba The Callisto Protocol, nebo slavný Scorn.
Skutečně málo lidí usedá ke stolu a stolním hrám s celou rodinou. Toto se asi již beznadějně vytratilo. Jen my nejstarší asi ještě pamatujeme mimo klasického „Člověče nezlob se“ spousty her, které byly v krabici a čas od času se zahrály. „Mikádo“, nebo tomu podobné „Bierki“ se hrály vždy když byl čas a vždy u toho byla legrace. S kluky pak samozřejmě známý stolní hokej, či stolní kopaná.
V dnešním světě se ještě stolní hry prý vyrábí. Netuším, jak jdou na odbyt. Doufám jen, že v době počítačů mají své místo v každé domácnosti. A jestli ne tak je to velká škoda. Schválně si zkuste sehnat hru „Kloboučku hop!“ a uvidíte, co při tom zažijete. Znuděné ratolesti u stolu musíte do hraní vtáhnout a snad se vám to podaří.
Uvidíte sami, že to má svou zvláštní atmosféru. Nelitujte toho času, který může někdo považovat za ztracený. Společné hry by měly rodinu stmelit a ne rozvracet. Ovšem zase někoho nutit, komu se evidentně hraní takových her příčí, to také není dobré. Nechme tedy každému, co jeho jest.
